Přejít k obsahu
Obsah textu a navigace
Výlet na Knížecí Pláně
Knížecí Pláně patří k nejtišším a nejodlehlejším místům celé Šumavy. Rozlehlá náhorní plošina s rozpadající se hájenkou, širokými loukami a výhledy až do Bavorska – to je místo, kam turistické davy nedorazí. Pokud bydlíte v Pensionu Helena Honesová na Horské Kvildě, máte k tomuto zapomenutému koutu Šumavy skvělou výchozí pozici. Zde je vše, co potřebujete vědět, než vyrazíte.
Trasa z Pensionu Helena Honesová na Knížecí Pláně
Z Pensionu Helena Honesová se vydáte autem směrem přes Kvildu na Borovou Ladu. Cesta měří přibližně 18 km a zabere zhruba 25 minut. Na Borové Ladě zaparkujete na centrálním parkovišti v obci.
Od parkoviště vyrazíte pěšky po značené turistické trase směrem na Knížecí Pláně. Cesta vede převážně po lesních a polních cestách přes otevřenou krajinu, která je pro tuto část Šumavy typická – střídají se podmáčené louky, zbytky starých alejí a rozptýlené skupiny stromů. Cílem výletu je Hájenka Knížecí Pláně, samota stojící uprostřed rozlehlé pláně v nadmořské výšce přibližně 1 000 metrů.
Pěší trasa z Borové Lady na Hájenku Knížecí Pláně měří přibližně 6 km jedním směrem. Terén je mírný, bez výrazných stoupání, ale cesta není asfaltová – počítejte s nezpevněným povrchem, který může být po dešti místy rozbahněný. S kočárkem tento výlet proto nedoporučujeme.
Alternativně se můžete po celou cestu výletu držet na cyklostezce 127, 1040 - Díky tomu je trasa až k Hájence sjízdná i s kočárkem. Více informací v odkazu na mapu.
Krajina, která zmizela z mapy
Knížecí Pláně nejsou jen turistický cíl – jsou jedním z nejsilnějších připomenutí toho, co se na Šumavě stalo po druhé světové válce. Až do roku 1945 zde stála živá osada s desítkami domů, hospodou, školou a kapličkou. Žili tu převážně němečtí osadníci, kteří se po staletí živili chovem dobytka, dřevorubectvím a prací na panských statcích.
Po odsunu sudetských Němců v letech 1945–1946 se obec vylidnila. Domy postupně chátraly a byly zbořeny. Krajina pohltila základy stavení, zahrady zarostly a z celé osady zůstala prakticky jen hájenka a hřbitov s několika náhrobky. Knížecí Pláně se staly jednou z desítek zaniklých šumavských obcí, jejichž příběh dodnes rezonuje v české i německé paměti.
Procházet se po Knížecích Pláních znamená kráčet po místě, kde ještě před osmdesáti lety žili lidé, děti chodily do školy a v hospodě se točilo pivo. Dnes je tu jen vítr, tráva a ticho.
Hájenka Knížecí Pláně: Poslední svědek
Hájenka Knížecí Pláně je jediná budova, která z původní osady přežila. Stojí osaměle uprostřed pláně a její silueta na pozadí šumavských kopců je jedním z nejikoničtějších výjevů celého národního parku.
Budova prošla v minulosti částečnou obnovou a slouží jako připomínka zaniklé obce. V jejím okolí najdete informační panely, které popisují historii osady, život jejích obyvatel a okolnosti zániku. Stojí za to se u nich zastavit a přečíst si je – dodají celému výletu hloubku a kontext, který byste jinak snadno přehlédli.
V blízkosti hájenky se nachází i zbytky starého hřbitova s několika dochovanými náhrobními kameny. Nápisy na nich jsou německé a připomínají rodiny, které zde žily po generace. Je to tiché, důstojné místo, které na většinu návštěvníků zapůsobí silněji než jakýkoli horský výhled.
Atmosféra, kterou jinde na Šumavě nezažijete
Knížecí Pláně se od ostatních šumavských výletů zásadně liší. Nejsou tu dřevěné lávky, naučné stezky ani lavičky s výhledem. Je tu jen rozlehlá, otevřená krajina, ve které se cítíte maličcí. Na všechny strany se táhnou louky lemované tmavými pruhy smrkových lesů. Za jasného počasí dohlédnete až k bavorským Alpám.
Na jaře jsou louky podmáčené a plné žlutých blatouchů. V létě bzučí hmyzem a voní senem. Na podzim se celá pláň zahalí do mlh, které se převalují přes kopce a vytvářejí scenérii jako z černobílé fotografie. V zimě je krajina zasněžená a naprosto liduprázdná – pokud sem dorazíte na běžkách nebo sněžnicích, budete mít celé Knížecí Pláně jen pro sebe.
Právě ta prázdnota a ticho jsou tím, co sem lidi přitahuje. Na Knížecích Pláních není co „dělat" v klasickém turistickém smyslu. Je tu ale co cítit – a to je na Šumavě vzácnější než jakákoli rozhledna.
Praktické tipy pro váš výlet
- Celková doba výletu: Přibližně 5–6 hodin (cesta autem z Horské Kvildy + pěší trasa tam a zpět + čas na prohlídku hájenky a okolí).
- Délka pěší trasy: Cca 12 km tam a zpět z parkoviště na Borové Ladě.
- Obtížnost: Středně snadná. Převýšení je minimální, ale cesta je delší a terén místy nezpevněný - (pokud nepůjdete po cyklostezce).
- Parkování: Centrální parkoviště na Borové Ladě. V hlavní sezóně bývá dostatek míst, ale vyrazit dopoledne se vyplatí.
- Co si vzít: Pevnou obuv (ne sandály – cesta může být mokrá), dostatek pití a svačinu. V sezoně se můžete občerstvit v Hájence na Knížecích Pláních. V létě repelent, na podzim a v zimě větruodolnou bundu – na pláni fouká.
- Nejlepší doba návštěvy: Pozdní jaro až podzim. V zimě je trasa sjízdná na běžkách, ale pěšky může být náročnější kvůli sněhu.
Proč zařadit Knížecí pláně do plánu
Pokud jste na Šumavě už navštívili Chalupskou slať, která je taktéž kousek od Borové Lady, Knížecí Pláně vám nabídnou úplně jiný typ zážitku. Není to procházka po naučné stezce – je to výprava do krajiny s příběhem, který vás nenechá chladnými.
Z Pensionu Helena Honesová na Horské Kvildě je Borová Lada snadno dostupná a celý výlet pohodlně zvládnete za jeden den. Večer se vrátíte s pocitem, že jste viděli kus Šumavy, který většina turistů nezná.
