Náš příběh

Každý kout našeho penzionu má svůj příběh

– a všechny začínají láskou k přírodě a rodinné pohodě. Pojďte nahlédnout do toho našeho.

Náš rodinný příběh se odehrává právě tady – v pensionu Helena Honesová, který s láskou budujeme už více než dvacet let.

Na začátku jsme měli jednoduchou představu: vytvořit místo, kde se člověk zastaví, nadechne a opravdu si odpočine. Místo, které není anonymní jako hotel, ale kde se cítíte jako u známých – i když jste přijeli poprvé.

Penzion jsme otevřeli v roce 2001. Od úplného začátku u něj stojí Helena Honesová – naše máma, babička, zakladatelka a srdce celého domu. Stará se o rezervace, o přípravu pokojů a o tu „pohodu“, kterou u nás tak moc chválíte.

Po pár letech jsme se k Heleně vrátili my, Tereza a Tomáš. Tehdy jsme ještě po studiích žili v Č. Budějovicích, ale po narození naší malé Stelinky jsme cítili, že chceme něco jiného. Více klidu, přírody a hlavně být opět doma. A tak jsme se vrátili – ke kořenům i k rodině. Dnes se o penzion staráme všichni společně, tři generace pod jednou střechou. Tomáš má na starosti práci kolem domu, webové stránky a věci, které nejsou na první pohled vidět. Terka pomáhá s každodenním chodem, úklidem i s tím, aby vám na e-mail vždycky přišla milá odpověď.

Ticho, vůně rozkvetlých luk a šumění lesa

Zakládáme si na tom, aby bylo u nás „jako doma“. Upřímně věříme, že skutečný odpočinek je o tichu, čistém vzduchu, vůni lesa a sklence dobrého vína nebo horkém čaji po výletě.

Pension Helena Honesová najdete na Horské Kvildě, mimo hlavní silnici, s výhledem do údolí. Když otevřete okno, neslyšíte auta – jen vítr a šum lesa. To je pro nás ta pravá šumavská pohoda.

Helena, Tomáš, Terka a Stelinka - rok 2025

Něco málo z historie

Jak šel u nás čas

Rok 1990 - 2000
Bez vás by to nebylo...
„Tahle fotka zachycuje starý pension Hones, kde jsme s tátou, mámou a celou rodinou řadu let pracovali. Uklízeli jsme pokoje, vařili, obsluhovali hosty – od rána do večera, den za dnem. I těžké chvíle nám ukázaly, jak silné pouto máme – k místu, ke své práci i k sobě navzájem. Děkuju hlavně tátovi a mamce za jejich pracovitost, pokoru a vytrvalost. Právě díky těmhle zkušenostem a odvedené práci jsem si později mohla splnit sen a postavit vlastní penzion.“

Helena Honesová
Rok 1990 - 2000
Rok 1999
Základy
V létě roku 1999 to všechno začalo. Koplo se do země a založily základy.
Rok 1999
Rok 1999
Hrubá stavba
Pension rostl a s ním i naše očekávání. Na podzim roku 1999 už se dům rýsoval. Hrubá stavba byla dokončena a střecha už chránila dům před deštěm. 2. listopadu byla instalována okna a 3. listopadu napadl sníh.
Rok 1999
Rok 2000
Dokončení stavby
Máme hotovo. Koncem léta roku 2000 jsme se do domu nastěhovali. Ještě nebylo všechno perfektní, tráva kolem sotva prorůstala, ale pocit domova byl od prvního dne přítomný. První hosté přijeli po otevření penzionu v roce 2001 - a tím se začal psát nový příběh...
Rok 2000
Rok 2005
Zima, na kterou se nezapomíná
V roce 2005 nám příroda nadělila pořádnou sněhovou nadílku. Sněhu bylo téměř 1,5 metru a procházet se mimo upravené silnice bylo v podstatě nemožné.
Rok 2005
Rok 2005
Začínáme budovat místo pro letní pohodu
Po extrémní zimě v roce 2005 jsme se pustili do stavby venkovního krbu s udírnou a altánkem. Tehdy to byla jen hromada cihel, kamení a spousta práce před námi.
Rok 2005
Rok 2012
Menší vzpomínka na rok 2012
Fotografie ještě bez kamenného parkoviště.
Rok 2012

Věční členové naší rodiny

Misina

Micina

Ressie